"Fenomén humanismu si dnes zasluhuje pozornost především proto, že nás – ať již jakkoli zastřeně a ostýchavě – upomíná, že na člověka vyspělé kultury si ustavičně činí nárok dvě vzdělávací síly současně; kvůli jednoduchosti je zde budeme nazývat omezující vlivy a vlivy, které zbavují zábran. K humanistickému krédu patří přesvědčení, že lidé jsou „ovlivněná zvířata“ a že je proto nezbytné, aby se jim dostalo správného druhu ovlivnění. Etiketa humanismu s falešnou nevinností připomíná nekonečnou bitvu o člověka, která se vede jako zápas mezi tendencí k bestializaci a tendencí ke zkrocení.
... Pokud jde o bestializační vlivy, instalovali Římané nejdokonalejší masově mediální síť starého světa v podobě svých amfiteátrů, vydrážděných zvířat, bojových her na život a na smrt a popravčích inscenací. ... Antický humanismus pochopíme pouze tehdy, když mu porozumíme také jako stranictví v mediálním konfliktu – to znamená jako odporu knihy proti amfiteátru a jako opozici polidšťující, trpělivé, k rozjímání vedoucí filosofické četby proti odlidštěnému, netrpělivě vybuchujícímu víru senzací a opojenosti na stadionech. To, co vzdělaní Římané nazývali humanitas, by bylo nemyslitelné bez požadavku abstinence od masové kultury v divadlech hrůzy. Když se někdy sám humanista omylem zamíchal do řvoucího davu, pak jen proto, aby zjistil, že i on je člověk a proto může být infikován bestializací. Vracel se z divadla domů pln studu za svou nedobrovolnou účast na nakažlivých senzacích a byl nyní nakloněn uznat, že nic lidského mu není cizí. Avšak tím se říká, že lidskost spočívá v tom, že člověk zvolí k rozvoji vlastní přirozenosti omezující média a rezignuje na ta, která ho zbavují zábran. Smysl této volby prostředků spočívá v tom, že si člověk odvyká své vlastní možné bestialitě a vytváří si odstup mezi sebou a odlidštěnými eskalacemi řvoucí smečky v divadle." Peter Sloterdijk, Pravidla pro lidskou ZOO
... Pokud jde o bestializační vlivy, instalovali Římané nejdokonalejší masově mediální síť starého světa v podobě svých amfiteátrů, vydrážděných zvířat, bojových her na život a na smrt a popravčích inscenací. ... Antický humanismus pochopíme pouze tehdy, když mu porozumíme také jako stranictví v mediálním konfliktu – to znamená jako odporu knihy proti amfiteátru a jako opozici polidšťující, trpělivé, k rozjímání vedoucí filosofické četby proti odlidštěnému, netrpělivě vybuchujícímu víru senzací a opojenosti na stadionech. To, co vzdělaní Římané nazývali humanitas, by bylo nemyslitelné bez požadavku abstinence od masové kultury v divadlech hrůzy. Když se někdy sám humanista omylem zamíchal do řvoucího davu, pak jen proto, aby zjistil, že i on je člověk a proto může být infikován bestializací. Vracel se z divadla domů pln studu za svou nedobrovolnou účast na nakažlivých senzacích a byl nyní nakloněn uznat, že nic lidského mu není cizí. Avšak tím se říká, že lidskost spočívá v tom, že člověk zvolí k rozvoji vlastní přirozenosti omezující média a rezignuje na ta, která ho zbavují zábran. Smysl této volby prostředků spočívá v tom, že si člověk odvyká své vlastní možné bestialitě a vytváří si odstup mezi sebou a odlidštěnými eskalacemi řvoucí smečky v divadle." Peter Sloterdijk, Pravidla pro lidskou ZOO
Analógia medzi Rímskym amfiteátrom a akčnými filmami dnešnej doby je silnejšia, než by sa mohla na prvý pohľad javiť. Hoc je pravdou, že gladiátori v starovekých arénach boli z biologického hľadiska ľuďmi a krv striekajúca z ich smrteľných rán neobsahovala prímes kečupu narozdiel od životne dôležitej tekutiny akčných hrdinov, v očiach návštevníkov beštiálnej zábavky neboli aktéri boja plnohodnotnými ľuďmi rovnako, ako nimi nie sú súčasné filmové postavy. V oboch prípadoch diváci očami hltajú akčné scény, údery, násilie a smrť, akoby boli niečim zaujímavým. V oboch hľadiskách divadiel zrejme mnohí odvracajú pohľady od miest najkrutejších scén, no napriek tomu sa hier účastnia a fanaticky fandia víťazom.
Sloterdijkov pohľad na človeka uvedený v úryvku mi imponuje vďaka jeho jednoduchosti, všeobecnosti, rozprávkovosti a v konečnom dôsledku i vďaka vtipu, ktorý je primiešaný v jeho opise. Človek ako živočích obsahuje dve dispozície, ktorých podporovaním sa človek stáva divokým alebo skroteným zvieraťom. A filozofia, literatúra či ďalšie intelektuálne, rozum podporujúce zlátaniny jestvujú na povrchu zemskej kôry preto, aby držali divokú časť dvojnohého neoperenca na uzde a tým bránili predpokladanej deštrukcii a katastrofám.
Pri pohľade na konzumnú spoločnosť, ktorá podporuje najmä jednu z uvedených zložiek, pri vízii spoločenstva, v ktorom podmienkou prežitia je mať krátkodobý zisk, pri strachu z možnosti, že jedného dňa tento zisk nebude možné nadobudnúť podporovaním debeštializácie, a pri uvedomení si množstva jestvujúcich techník pre podporu oboch tendencií, dostávam závrať.
Našťastie je Sloterdijk len filozof, aj to kontroverzný, a moje myšlienky, keďže patrím k podobnému druhu, sú pravdepodobne len fantazmagórie, ktoré mi slúžia ako bič proti bezuzdnej záhaľke.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára